Provádění betonářských ocelových výztuží se řídí národními zákony, výrobkovými normami a navázanými předpisy. U betonových konstrukcí se převážně používá výztuž, která přenáší tahové namáhání. Jakost betonářských ocelí je ovlivněna postupy jejich výroby a specifickým tvarem profilu. Tyče z betonářské oceli se vyrábějí řadou výrobních postupů a obvykle mají žebírkový profil. Pokud vycházíme z této skutečnosti, je zřejmé, že u svářeče a svářečského dozoru se vyžaduje specifická úroveň zručnosti a pracovních znalostí. 

Systémové a kvalifikační požadavky  

Systém jakosti:

Výrobní firma musí mít zavedený systém jakosti dle EN ISO 3834–3: Standardní požadavky na jakost při svařování.

Materiály:

Lze použít pouze svařitelnou betonářskou a korozivzdornou ocel podle odpovídajících norem nebo technické specifikace. Pro obnovu a nástavby budov musí být ověřena svařitelnost stávající betonářské oceli. S betonářskou ocelí se smí svařovat i jiné druhy ocelí. Dodací podmínky oceli musí být uvedeny v Inspekčním certifikátu.

U betonářských a konstrukčních ocelí musí být hodnota uhlíkového ekvivalentu CEV podle výrobkové normy a musí se počítat podle vzorce:

                    Mn        Cr + Mo + V        Ni + Cu

 CEV = C  +  —–   +   —————----   +   ———--

                     6                  5                     15

Svářečský personál:

Výrobce svarových spojů z betonářských ocelí musí mít k dispozici dostatečný počet způsobilých a kvalifikovaných technických a výrobních pracovníků dle ČSN EN ISO 17660 - 1 a 2 a to:

• Svářečský dozor dle ISO 14731 rozšířením pro betonářské oceli.
• Svářeči se zkouškou podle ČSN EN ISO 9606-1, rozšířenou podle TP A 217-Zkoušky svářečů - svařování betonářských ocelí.
• Personál pro kontrolu NDT podle ČSN EN 9712, EN ISO 17637..

Specifikace postupů svařování:

Základním kriteriem pro způsobilost výrobce ke svařování betonářské oceli je splnění následující kvalifikačních podmínek:

• Schválené postupy svařování WPS dle ČSN EN ISO 15609-1,2 a 5.
• Před svařováním ve výrobě, musí být všechny postupy kvalifikovány zkouškou  WPQR pro jednotlivé metody svařování.

Výrobní zkoušky svarů:

Provádí se pro ubezpečení, že v konkrétních podmínkách firmy, u všech svářečů a pro všechny WPQR lze dosáhnout stejné kvality svarového spoje podle kvalifikace postupu svařování.

Vhodné technické výrobní zařízení:

• Zařízení pro dělení materiálu, čištění a úpravu svarových ploch.
• Zařízení pro svařování pro jednotlivé používané metody svařování.
• Pracovní pomůcky pro kontrolu svarů.

Výrobní deník:

Každý výrobce musí pořizovat záznamy z dozoru nad výrobou, známé jako výrobní deník, kde jsou uvedeny použité WPQR, výsledky všech výrobních zkoušek a veškeré důležité výrobní údaje. Deník musí být na pracovišti k dispozici.

Další důležité informace:

I.    Četnost a podmínky výrobních zkoušek ( VZ):

• Výrobní zkoušku – provádí všichni svářeči v nejobtížnější poloze.
• Výrobní zkouška – se provádí ve výrobě každé tři měsíce.
• Výrobní zkouška – na montáži: vždy na počátku zakázky a pak každý měsíc.
• Zkušební vzorky musí být svařeny podle odpovídající specifikace postupu svařování WPS a před zkoušením vizuálně zkontrolovány.
• Vzorky musí při vizuální kontrole vyhovět stupni „C“ podle ČSN EN ISO 5817 (pro obloukové metody svařování).

II:   Vyhodnocení zkoušek:

• Mechanické zkoušky se provádí dle ČSN EN ISO 15630-1 a 2.
• Výsledky zkoušek se zaznamenají do „Protokolu o výsledcích“.
• Nevyhoví-li jeden vzorek, musí se svařit další dva. Nevyhoví-li jeden z těchto vzorků, je celá zkouška svařování nevyhovující.
• Pokud je výrobní zkouška svarů nevyhovující, musí být svářeč před opakováním zkoušky doškolen.
• Pouze po úspěšném vykonání výrobních zkoušek svarů, mohou být zahájeny svářečské práce.
• Výrobní zkoušky svarů musí být zaznamenávány do „Výrobního deníku“ a 5 let archivovat.